Závodní jednotka dobrovolných důlních záchranářů byla cvičena a školena na centrální podnikové báňské záchranné stanici (BZS) v Příbrami, kde minimálně jednou ročně musel každý absolvovat týdenní pobyt. Pravidelná denní cvičení probíhala i na dole Turkaňk, v dýmnici na Panské, školení pak ve vyhrazených prostorech pod ředitelnou v Bílém domě.
Nejdůležitější součástí výstroje záchranáře byl regenerační izolační dýchací přístroj s tlakovým kyslíkem, zprvu Chirana 255, v posledních letech pak Dräger BG 174.
